Rok
2002 pro mě osobně s sebou nepřinesl nic dobrého a bylo-li by jen na mně,
řekla bych: „Zaplať pámbu, že je za námi!“ Leč pro koliářskou veřejnost
s sebou přinesl mj. jedno kulaté životní jubileum umocněné dalším
kulatým (o dvacítku mladším), totiž 50.výročím
chovu dlouhosrstých kolií. Nezasvěceným, nic netušícím, či zapomnětlivým
na tomto místě prozrazuji, že se jedná o chovnou stanici ze Zlaté Jalny, jejíž majitelkou je dlouholetá členka
pražského Klubu chovatelů collií a sheltií,
paní Jarmila Křečková.
Ačkoli
nejsem ani funkcionářem Klubu, ani chovatelem kolií, ujímám se nyní s radostí
role posla výše uvedené zprávy, byť tak činím z postu „pouhého“
milovníka kolií, neboť si myslím, že takové mimořádné výročí by nemělo
zůstat bez povšimnutí!
Jako snad každé malé dítě jsem vždy toužila po pejskovi, jenže mi
můj otec, který v mládí sám kolie vlastnil, říkal, že mi psa koupí,
až mi bude 18. A tak mi nezbylo, než se o kolie zajímat pasívně a studovat
adresy ve výstavním katalogu. Snad to byl Osud, který v roce 1992 vedl mé
kroky na první adresu, která mi padla do oka, a to přímo zde v Praze,
na Lhotku do chovné stanice ze Zlaté Jalny k paní Jarmile Křečkové.
Pomatuji si, že tenkrát mě hlasitě přivítala smečka skládající se z
jedné blue-merle a zlatých kolií, a které vévodil mohutný trikolorní pes,
který jediným pohledem zlomil mé srdce. Až mnohem později jsem zjistila, že
to byl Int.Ch.Schwarzer Husar v.Paradies (Rody), Int.Ch.Fleurette v.Paradies,
její potomci Ch.Petula a Piccolo ze Zlaté Jalny a ta roztomilá pro mě v té
době „plesnivka“ byla Sunsweet Blue Pop Top. V tom roce slavila chovná
stanice ze Zlaté Jalny 40 let chovu kolií a vyšel
k té příležitosti rozsáhlý článek v časopise Pes přítel
člověka a já byla pyšná, že můj malý trikolorek, měl téměř všechny
předky právě z této chovné stanice, ač sám se narodil v jiné.
Jako každý správný prvomajitel štěňátka, jsem patřičně otravovala paní
Křečkovou s dotazy, problémy, radostmi, úspěchy i nezdary, přičemž
myslím ani jedna z nás netušila, že jsou pokládány základní kameny
velmi pevného a úzkého přátelství… Až rok 1995, kdy jsem tragicky přišla
o svého trikolorního psíka, mě přivedl znovu do Zlaté Jalny. Říká se,
že neštěstí a nouze ukazují pravou tvář člověka a rovněž lidi sbližují.
Ne jinak tomu bylo i tenkrát, neboť povinnost složit státnice mi
nedovolovala pořídit si další štěňátko a tak jsem se chodila mazlit s chlupáčky
tam, kam mě touha po nich původně zavála. Mým favoritem byl samozřejmě
Rody, ale nemohla jsem nevzít „na výlet“ po Lhotce i ostatní členy smečky,
byť museli bezpodmínečně ťapat pouze na vodítku. Jak plynul čas, rodila
se štěňátka, byly importovány další kolie, byla
mi dána důvěra a bylo mi dovoleno poprvé začít s koliemi více
pracovat a tím sbírat své první „handlerské“ zkušenosti. V roce
1996 se narodil V-vrh, ze kterého jeden zlatý pejsek zůstával a já jsem se
na něm a prostřednictvím něj mohla plně realizovat (dosáhl kromě Interšampiona
i šampionáty národní: Českého, Polského a Slovenského a je čekatelem
dalších 5 zemí) a nelze opomenout, že jeho sestra z tohoto vrhu rovněž
získala titul Interšampiona. Dnes je už ijeho dcera z jubilejního 100.vrhu
zZJ,
nositelkou titulu Interšampion, Český a Slovenský šampion.
Během dalších let kolie stále více
utahovaly pouta našeho vzniklého přátelství a já jsem mohla díky
laskavosti a ochotě paní Křečkové osobně poznat mnoho chovatelů a milovníků
kolií u nás i v zahraničí a s mnohými udržovat trvalé kontakty.
Osobně si vážím toho, že mi tato tajemná a vzdělaná dáma otevřela
srdce a dala možnost naslouchat, nevyčerpatelnému vyprávění všemožných
příběhů s dobrým i špatným koncem, jejichž hlavními aktéry byly většinou
kolie. Velice si vážím toho, že díky hlubokým znalostem rasy a obrovským
praktickým zkušenostem mě naučila dívat se na kolie z poněkud jiného
úhlu. V mých očích se jedná o mimořádnou ženu, která naprosto přesně
ví, co chce: chovat kvalitní, standardu odpovídající kolie, které mohou směle
konkurovat mezinárodní špičce, ale zároveň je schopna upřímně hovořit
o slabostech i přednostech svých linií. Její snahou je od počátku sledovat
vývoj kolií na mezinárodní scéně
od USA až po Anglii a vlastnit odpovídající chovný materiál, který by
pozitivně přispěl ke kvalitnímu a zdravému vývoji rasy. Žádná, ani
ta nejtlustší a nejodbornější kniha nemůže totiž obsáhnout všechny zkušenosti,
které lze nasbírat jen a jen dlouholetou praxí a já jsem vděčná za to, že
jsem jednou z mála těch, kterým toto paní Křečková umožnila,
respektive umožňuje.
Myslím si, že by rovněž bylo na
místě zmínit se dnes již o legendárních koliích, které v chovné
stanici ze Zlaté Jalny od jejího založení v roce 1952 do současnosti působily,
byly importovány, i o těch, které byly exportovány. Avšak nezbylo by mi, než
doslova opsat historii Zlaté Jalny, kterou mi její majitelka věnovala, ale
nejlepší prezentací historie Zlaté Jalny jsou tyto její webové stránky.
Já osobně jsem mohla sledovat život
ve Zlaté Jalně až od konce 80.let, kdy nastoupila raketovým startem svou
kariéru importovaná fena ze SRN Int.Ch. Fleurette v.Paradies, která byla
partnerkou trikolorního importovaného psa Int.Schwarzer Husar v. Paradies. V
polovině 90.let byly importovány postupně
dvě feny ze Slovenska, které však vedou krev těch nejlepších anglických
kennelů, Ch.Icy Queen a Ch.Nancy Fatranský sen. Dalším importem období
90.let byla holandská fena Machanmory´s Double Dutch. S přelomem tisíciletí
vtrhlo do Zlaté Jalny mládí v převleku čtyř importovaných mladých zlatých
fen: Bloody Mary v.Crottorf od baronky von Hahn,
Ch. Fantastic Lady v.Paradies od paní Rode – obě ze SRN, Baden Court
Zlatna Jalna od pana Krijgsmana s Holandska a JCh.3 zemí Running Girly v.
Belvedere od paní Würfel ze SRN. Posledně jmenovaná fena si naprosto získala
mé sympatie mj. díky své bezmezně vynalézavé, rošťácké, hravé a drzé
povaze, kterou již jen zřídka můžeme u kolií pozorovat, a která, kromě
povahy předává i exteriérové přednosti
minimálně stejné, ne-li lepší kvality a myslím, že se stává
zakladatelkou novodobé linie kolií
ze Zlaté Jalny. Vždyť od roku 1952, kdy byla chovná stanice ze Zlaté Jalny
zaregistrována, bylo v ní zapsáno 104 vrhů kolií a podle mého názoru
se stále drží na vysoké úrovni, o čemž svědčí i řada exportovaných
jedinců do zahraničí (Finsko, Maďarsko, Německo, Kanada, Izrael, Rusko…)
Milá paní Křečková, přeji
Vám do dalších roků, kromě pevného zdraví, mnoho chovatelských i výstavních
úspěchů, stále stejnou chuť a zapálení do chovu kolií, pevné nervy a
jen samé dobré, upřímné a věrné přátele kolem Vás. Osobně Vám děkuji
za to, že jste mi dala možnost s kvalitními koliemi poznat výstavní
kruhy u nás i v zahraničí, poznat spoustu úžasných lidí a dala mi šanci
dozvědět se o koliích i to, co v žádné příručce nelze nalézt! Děkuji
a ještě jednou gratuluji k dosaženému 50-ti letému chovatelskému
jubileu – a myslím, že se mnoho přátel připojuje…
Bc. Vilemína Kracíková
